Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky...

Pelíšky

26. října 2007 v 22:29 | Maky |  Filmy, seriály - hudba, hlášky, obrázky
Příběhy jedné historické generace - stárnoucích rodičů, dospívající mládeže a malých dětí. Děj je zasazen do konce šedesátých let - podzim 67 až léto 68 s krátkým epilogem přesahujícím do let sedmdesátých. Pražská vilová čtvrť Hanspaulka, jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro mozaikové vyprávění paralelních životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968.
CSFD: 91%

otec Kraus: Co to je?
máma Šebková: Lžičky.
Eva: No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček.
otec Šebek: No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty - lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR.
(Po chvíli se všechny lžičky v kafi roztečou.)
máma Šebková: Já jsem ti říkala, nech je až na polárkovej dort. To přece není do horkýho kafe.
otec Kraus: Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
strýc Václav: Stříleli za války do vzduchu.
--------------------------------------------------------------
Eva: Fakt je to výborný, viď Péťo? Řekni něco.
Péťa: Ty knedlíky mi připomínají vajíčka karety obrovské.
Jindřiška Krausová: Koho?
Péťa a otec Kraus: Mořské želvy!
--------------------------------------------------------------
(Při hledání nového tatínka.)
Péťa: Můžu se na něco zeptat?
Eva: Ne!
plukovník: Co by tě zajímalo?
Eva: Nehoří! Jednou provždy nehoří!
--------------------------------------------------------------
(Elien, Jindra a Michal sedí na lavičce.)
Saša Mašlaň: Ale tady nám, jak se zdá, někdo přebývá. Co, Šebku? Ať počítám jak počítám, jedna, dvě...
Michal Šebek: Víš co Sašo? Jdi do prdele.
--------------------------------------------------------------
otec Kraus: Něco ti je?
máma Krausová: Nic mi není.
otec Kraus: To ti tak budeme věřit, že ti nic není, když jsi hekla.
máma Krausová: Já nehekám.
otec Kraus: Hekla jsi, neříkej, že ne. Proč bys jinak hekala, kdyby ti bylo dobře? Tady celé dny chodím po bytě a pozoruju tě, jak bledneš jako smrt, ztrácíš se mi před očima. Mě přece můžeš všechno říct, i to, že ti není dobře! Hekla jsi, teď jsi hekla! A popři to. Dcera je drzá, a starý hypochondr tady neustále heká a heká! Já, válečný invalida a kripl po třech infarktech, hekám snad? Obtěžuji tím někoho? Neobtěžuji!
--------------------------------------------------------------
otec Kraus: Co si přeješ, holčičko?
Uzlinka: Tatínek vám přeje hezký svátky...
otec Kraus: Děkuji.
Uzlinka: A vzkazuje, jestli by alespoň na Boží Hod nemohl být klid.
otec Kraus: Tatínek... (Sejde ze schodů.) Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejseš na generálním štábu.
Jindřiška Krausová: (na otce) Každej ví něco. Víš snad ty, kdo založil Beatles?! Myslíš, že Svojsík, Frištenský nebo snad Tyrš? Víš hovno.
otec Kraus: Odkdy ty držíš Boží Hod?
otec Šebek: Já se z toho zblázním.
otec Kraus: Dobytku, kterej se zleješ i na Štědrej večer jako mužik!
otec Šebek: A ty si trhni nohou! Až to s tebou zase šlehne, tak už ti podruhý pomáhat nebudu, ty parchante!
otec Kraus: O to se tě nikdo nikdy neprosil! Tohle je můj dům, můj byt a já si tady můžu řvát jak chci! Ty jsi ho dostal za šaškování na buzerplace, zatímco já jsem ho dostal za léta strávená ve fašistických kriminálech! Není voják jako voják!
--------------------------------------------------------------
máma Krausová: Nejsou ty knedlíčky trochu mazlavé?
Jindřiška Krausová: Noky přece musí být trošičku mazlavé. Na povrchu.
otec Kraus: Noky? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi noky?
Jindřiška Krausová: Maminčiny noky přece. Pravý nok je na povrchu mazlavý a uvnitř kyprý a vláčný.
otec Kraus: Ale mluvila jsi o maminčiných vynikajících bramborových knedlících?
Jindřiška Krausová: Mluvím o senzačních maminčiných nocích.
otec Kraus: O těchto nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlících? A ty se je opovažuješ nazývat...
Jindřiška Krausová: Noky.
otec Kraus: Knedlíky.
Jindřiška Krausová: Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu.
--------------------------------------------------------------
otec Šebek: (Kouká na nástěnku.) Co je to tady za hnusnou máničku?
Michal Šebek: Myslíš Gagarinova bratra?
(Šebek roztrhá plakát.)
otec Šebek: Já jsem ti chtěl tu nástěnku svěřit, smrade.
--------------------------------------------------------------
Péťa: Soudruhu učiteli, můžu se na něco zeptat?
Saša Mašlaň: Ano.
Péťa: Hoří hovno?
Eva: Péťo!
Saša Mašlaň: Co říká?
Péťa: Jestli hoří hovno.
Saša Mašlaň: Třeba velbloudí ano. To je pravda.
Eva: To je pravda. Ty nevíš kolik je hodin?
Péťa: Kolik je hodin?
Eva: Moc.
Péťa: Říkali jsme si přece, že tatínky budeme vždycky vybírat spolu.
Eva: Péťo mazej do postele, nebo ti ten mikroskop zabavím a dostaneš ho až na konci školního roku!
--------------------------------------------------------------
(Václav si zapálí cigaretu.)
babička: Teď tady něco smrdí.
strýc Václav: Matko, neser.
--------------------------------------------------------------
(Jindra rozbalí dárek.)
Jindřiška Krausová: To je pejsek?
otec Kraus: Ne, to je velbloud.
--------------------------------------------------------------
máma Šebková: Skleničky! No, ty už jsme potřebovali jako sůl. Jsou už všechny vymlácený.
otec Šebek: No právě, všechny už jsou vymlácené, to říkáš přesně. Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního na těch skleničkách, Mařenko?
máma Šebková: Jsou lehký.
otec Šebek: No. Tady... Tady totiž přestává veškerá legrace.
(Michal se směje.)
otec Šebek: Tak se dobře dívej, ty posměváčku. (k Uzlince) Lidunko, copak se stane, když hodíš obyčejnou sklenici na zem?
Uzlinka: No rozfláká se.
otec Šebek: Správně, rozbije se. Obyčejná sklenička se rozbije. Tak tomu skutečně dřív bývalo, že se obyčejné skleničky rozbíjely. Pak se ale dalo pár chytrých hlav dohromady...
(Michal se začne smát.)
otec Šebek: Ty, neškleb se. (k mamince) A řekli: Dost! A není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v Polské lidové republice. V socialistickém Polsku!
strýc Václav: To není náhoda. To jak je ta slavná Polka, madam Curie - Sklodowská... Sklo...
(Šebek předvádí plastové skleničky.)
babička: A skláři nebudou mít co žrát.
--------------------------------------------------------------
(Poté co Uzlinka pustí na zem skleničku, která se nerozbije.)
Michal Šebek: To bylo málo.
otec Šebek: Tak málo, říkáš? No dobře. Tak na, chlapče.
(Michal flákne skleničkou, ta se rozbije.)
otec Šebek: A komu tím prospějete, co? Druhé straně?
(Poté, co Michal rozbije skleničku.)
máma Šebková: Táto, celej rok jsme u stolu čtyři. Máme jich ještě pět.
strýc Václav: Takže to máme jeden pokus pro každýho, co?
--------------------------------------------------------------
strýc Václav: (k Uzlince) Promiň, maličká.
babička: Kluci!
strýc Václav: (k babičce) Promiň, stařičká.
--------------------------------------------------------------
(Šebek zadržuje dech.)
strýc Václav: Dejchá. Slyším jak dejchá. Dejchá. To vidím, to slyším. Už tě nesleduju, už si dejchej jak chceš. Končím. Ruším. Končím, nesleduju tě.
máma Šebková: On červená...
--------------------------------------------------------------
(Při lití olova.)
máma Krausová: Co tam vidíš, Jindřichu?
otec Kraus: Dávám bolševikovi rok, maximálně dva.
--------------------------------------------------------------
otec Kraus: Jindřiško! Ještě jsme nelili olovo.
Jindřiška Krausová: Olovo volovo.
Michal Šebek: U nás měří medvěda.
--------------------------------------------------------------
(Probíhá debata o výšce kodiaka.)
strýc Václav: Já měřím 185.
otec Šebek: No a co? Já měřím metr osmdesát tři, no co?
strýc Václav: Tak mě vlez na záda.
otec Šebek: Nech toho!
strýc Václav: Zkus se dotknout stropu, ty vole! A když se dotkneš stropu... Zkus se dotknout stropu, a uvidíme hned, jak je ten tvůj kodiak velkej.
--------------------------------------------------------------
(Šebková má v drdolu prskavku.)
otec Šebek: Maminko, ty nám jenom hoříš.
--------------------------------------------------------------
strýc Václav: (na Michala) No, mládežníku. Zazpívej nějakou koledu.
Michal Šebek: Narodil se...
(Otec mu dá facku.)
otec Šebek: Drž hubu. (na bratra) Nemůžeš se toho zbavit aspoň na Vánoce? Tyhlety politický provokace.
--------------------------------------------------------------
(Kraus předvádí Jindře, jak má správně hrát na klavír.)
otec Kraus: Nám, nám narodil se! No... Ona se usmívá. Usmívá se! Já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? Bude se smát!
--------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------
Uzlinka: Líbali se, líbali! A jak dlouho, děsně dlouho!
(Michal se po ní ožene.)
otec Šebek: Co se tady rozháníš? Neříkal jsem ti, aby ses nechal na svátky ostříhat? Tatrmane. Seš zarostlej jak Ezop.
máma Šebková: Ezau, tatínku, Ezau.
otec Šebek: Ten taky.
--------------------------------------------------------------
(Při promítání filmu.)
Jindřiška Krausová: Elien vypadá jako Jean Marais.
Michal Šebek: Doufám, že to bude lepší než minule.
Jindřiška Krausová: Vždyť je skvělý, že to pouští.
Michal Šebek: To jste slyšely, že je Jean Marais na kluky?
Jiřina: Fakt jo?
Jindřiška Krausová: Zase kecá.
Michal Šebek: Ne, já jenom... Jak jste říkaly s tou podobností.
Jiřina: To jako myslíš, že Elien je...
Michal Šebek: Buzerant... Teplej... Teplej buzerant.
--------------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------
(Elien dostal od rodičů z Ameriky boty.)
Jindřiška Krausová: Ty jsou skvělý, co?
Michal Šebek: No, pěkný kozačky. By byly dobrý na mý mámě.
Elien: Co? Co to kecáš? Tak se podívej na svoje boty.
--------------------------------------------------------------
(Jindra cvičí.)
otec Kraus: Tak si jich dáme ještě pět. Raz... Dva... Tři... Čtyři... Pět...
Michal Šebek: Jindro! Jindro!
otec Kraus: Šest! Sedm... Já jsem řekl deset.
Jindřiška Krausová: Říkals pět.
otec Kraus: Řekl jsem pět a myslel jsem deset.
--------------------------------------------------------------
Uzlinka: To máme zase rajskou?
máma Šebková: Co vidíš?
Uzlinka: Kuře.
máma Šebková: Tak vidíš.
--------------------------------------------------------------
(Šebek telefonuje, u toho dává na nástěnku jídelníček.)
otec Šebek: Příjem. Slyším. Rozumím. Dejte mi linku 205. Dozorčí? U aparátu major Šebek, připravte mi jídelníček! Jaký jídelníček? Já jsem neřekl jídelníček. Vy jste řekl jídelníček.
máma Šebková: Tatínku, ty ses splet.
--------------------------------------------------------------
(U Krausů před svatební hostinou.)
strýc Váslav: Pánové, já jsem četl v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí takovou zajímavost, že průměrná ženská, žena, myslí na sex každých pět minut. A průměrný člověk, jako muž, chlap, na to myslí každých sedum minut.
otec Šebek: A co z toho jako vyplývá?
strýc Václav: Že sem průměrná ženská.
(Všichni se rozesmějí.)
(Michal leží nehybně na posteli.)
Uzlinka: Brácha! Brácha! Mami, brácha je mrtvej! Mami, on se nehejbá. Vážně, tati. Mami, je mrtvej...
(Michal na ni bafne, a začnou se prát.)
otec Šebek: Vy snad dnes nemáte žádné zaměstnání, nebo co?
Uzlinka: Mami, mami, brácha je mrtvej! Strejdo, má hlavu v troubě a tráví se.
otec Kraus: V naší elektrický troubě? To snad ne!
--------------------------------------------------------------
Michal Šebek: Co bude dnes k obědu?
otec Šebek: Neřvi jak paviján a běž si to přečíst!
--------------------------------------------------------------
(Při měření medvěda.)
otec Šebek: Uzlinko, Uzlinko pod...podej mi vidličku, jo?
Uzlinka: Tati, zabruč.
otec Šebek: Co říkáš?
Uzlinka: Zabruč.
otec Šebek: Já ti zabručim, až slezu dolu!
--------------------------------------------------------------
(Při měření medvěda.)
strýc Václav: Udělej tam značku.
otec Šebek: Jak... jak mám udělat značku, ty vole?!
strýc Václav: Drápem, ne? Ty vole.
otec Šebek: To je blbec.
--------------------------------------------------------------
otec Šebek: Mě dlouho rozčilovat nebudeš, ty smrade!
--------------------------------------------------------------
(Péťa s maminkou testují adepta na nového "tatínka". Při obědě.)
Petr: Můžu se vás na něco zeptat?
maminka: Ne, nehoří! Nehoří!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama